Redaktor New York Times se zeptal indiánského náčelníka Dva tesáky:
"Je Vám přes 90 let, celou tu dobu pozorujete bělochy - jakých úspěchů dosáhli a jaké škody napáchali?
Když to vše zvážíte, kde podle vás běloši udělali chybu?"
"Když bílí muži přijít, indiáni být vládci země. Žádná daně, žádná dluhy. Bizonů hodně, bobrů hodně, voda čistá...
Ženy udělat všechna práce. Šaman léčit zadarmo. Indiáni muži celý den lovit a ryby chytat.
Večer zazpívat, zatančit, zakouřit si, pak celou noc šukat."
Potom se náčelník trpce pousmál: "Bílý muž dost kretén, když myslet, že taková systém se dát vylepšit..."
Pán řekl Noemovi: "Za šest měsíců na zem sešlu déšť, který bude trvat čtyřicet dní a nocí.
Voda zaplaví celou zemi, hory i údolí, a všechno zlé bude zničeno.
Chci, abys postavil archu a zachránil pár zvířat od každého druhu. Tady na ni máš plány."
Šest měsíců uplynulo jako voda. Obloha se zatáhla a začal padat déšť. Noe seděl na dvorku a plakal.
"Proč jsi nepostavil Archu, jak jsem ti přikázal?" zeptal se ho Bůh.
"Odpusť mi, pane," řekl Noe. "Snažil jsem se, seč jsem mohl, ale stalo se tolik věcí.
Plány, které jsi mi dal, město neschválilo, a tak jsem musel nechat udělat nové.
Pak jsem měl další problémy, protože město tvrdilo, že Archa je nepovolená stavba,
takže jsem musel běžet na katastr sehnat si k ní povolení.
Lesnická správa požadovala povolení ke kácení stromů, a byl jsem žalován ochranáři zvířat,
když jsem se snažil pochytat ta zvířata. Ministerstvo životního prostředí požadovalo vyjádření
o ekologických důsledcích záplavy. Vnitro ode mě chtělo předběžné plány šíření vody.
Na finančním úřadě zablokovali má aktiva, protože tvrdili, že se snažím vyhnout placení daní tím, že opustím zemi.
Úřad práce měl podezření, že ilegálně zaměstnávám Ukrajince, takže jsem musel dokazovat opak.
Je mi líto, pane, ale nemohu Archu dokončit dříve, než za pět let."
Najednou přestalo pršet, obloha se vyčistila a vysvitlo slunce.
Noe se podíval vzhůru a zeptal se: "Pane, znamená toto, že nebudeš ničit náš svět?"
"Správně," odpověděl Bůh. "Úřady to už udělaly za mě."
V jednom městě měli rabína, který při svých kázáních horlil proti hříchu a špatnostem, ale sám, jak se říká, šabat nešabat, košer nekošer, všeho si užíval. I za děvčaty chodil. I vyslali věřící za ním delegaci, která ho měla vyzvat, aby sjednotil své činy se svými kázáními. Rabín jejich stížnost beze slova vyslechl a potom jen řekl:
„Pojďte za mnou.“
Dovedl je až na kraj města a ukázal na směrovou tabuli.
„ Co je tam napsáno?“
„ Prostřední Lhota, 3 kilometry,“ odpověděli členové delegace.
„ Ukazuje vám směr? Ukazuje. Nutíte ji, aby tam šla s vámi? Nenutíte. Tak vidíte.“
